Vánoční pozdrav z nemocnice

Včerejší den byl dalším důkazem toho, že člověk si nemá dělat žádné plány. Alespoň u mne to tak je dost často. Naplánovala jsem si, jak v pátek upečeme s Matýskem dort pro Šimonka k sobotnímu svátku, zabalíme mu společně dáreček a večer si vlezeme všichni do jedné postele a budeme koukat na pohádku Říše hraček. Na sobotu jsem si naplánovala balení dárků, konečný úklid po stěhování a také to, že krásně nafotím kluky ve vánočním duchu, abych mohla rozeslat známým přáníčka k Vánocům a vám tady na blogu.

A jak to dopadlo? Šimonek měl ráno problémy s dýcháním, kašlal, byl bledý a zvracel. Takže cesta do nemocnice, kde si nás rovnou nechali na pozorování. Já tu teď sedím, dívám se na něho, jak je připojený na přístrojích a inhalátoru, a myslím na Matýska, který je doma s tatínkem. Doufám, že se nám chlapeček vylepší natolik, že nás zítra nebo nejpozději na Štědrý den ráno pustí domů, protože si Vánoce v nemocnici nechci vůbec připustit- bez vánoční pohody a klidu, bez mého milovaného broučka Matýska, bez manžela. Loňské mi zkazily problémy v těhotenství, tak jsem se na letošní, kdy budeme celá rodinka pohromadě, strašně těšila. Hlavně na ta rozzářená očíčka, jak uvidí stromeček a dárečky.

Teď to vypadá beznadějně. Ani nemusím psát, jak špatně na duši se cítím, a jak je mi do pláče.

Přejeme všem krásné a pohodové Vánoce.

Tak na nás, prosím, v tento vánoční čas myslete. Děkujeme.