úterý 15. listopadu 2011

Naše želva Emilka

Jakmile ji Ivanka představila na Galerii, věděla jsem, že ji musím našemu prckovi udělat. Koupila jsem kurzík Marina Quilt a během jednoho týdne se narodila tahle kráska, na kterou jsem strašně pyšná.

Měla jsem tu spoustu modrých látek a zbytků žluté, tak vznikla tahle kombinace, která se bude skvěle hodit do nového dětského pokoje, který je právě modro-žlutě vymalovaný......:-D


Ještě jí musím přichytit hlavičku matracákem, aby jí pěkně držela. Ale jak se teď zhoršilo počasí, tak je prcek pořád doma a večer už nenám sílu vůbec na nic. 


Vyzkoušela jsem si dle kurzíku Log Cabin a strááášně mě to bavilo. Bylo úžasné sledovat, jak to dílko roste pod rukama. Přidala jsem pár jednoduchých aplikací a nakonec prošila střídavě žlutou a oranžovou barvou.


Miluji dlouuuuhé mašličky, tak jsem je udělala skoro 50 cm. Prostě co nejdelší.


Matýsek ji dostane k Vánocům, takže zatím spinká schovaná ve skříni. Takže pššššš.....:-O

neděle 13. listopadu 2011

Kolekce Redwork Renaissance od Chloes´s Closet (Moda Fabrics)

Tuhle kolekci určitě ocení milovnice červené barvy. Jde o kombinace bílé a odstínů červené.....:-D

Na trhu by se měla objevit už v prosinci 2011. Možná, že už je někde k mání.



Není to nějak široká kolekce, ale zaujala mne svojí jednoduchostí, i když červená barva není moje oblíbená.

Více láteček této kolekce na Moda Fabrics.

sobota 12. listopadu 2011

Svatomartinský průvod s lampiony

Akce Svatomartinská světýlka byla naprosto super. Sice mě trochu vyděsila ta včerejší zima, kdy se rtuť teploměru přiblížila k nule, ale vybavili jsme se zimními bundami a vzali jsme si pořádné čepice a rukavice, takže se to dalo zvládnout. No, snad to neodstůněme.

Nejdříve jsme se prošli s lampionem po zámeckém parku, který byl celý osvětlen spoustou loučí a lampionů. Byla to moc krásná procházka, cestou jsme si povídali a obdivovali všechna ta světýlka kolem. Na konci procházky byla jeskyně a v ní postavy v kostýmech, které nabízely svatomartinské rohlíčky. Našemu Matýskovi tak zachutnaly, že se ještě vrátil pro jeden.

Potom jsme si na nádvoří zámku na zahřátí koupili horký čaj a prcek si dal teplou lázeňskou oplatku nebo-li "tu placku", jak tomu říkal on. Chtěli jsme zajít i na prohlídku zámku, při které se měl zároveň odehrávat pohádkový příběh, ale zájem byl obrovský a vstupenky byly rychle fuč. Tak jsme to museli oželet.

Aby to malému nebylo líto, tak jsme se vrátili na nádvoří, koupili jsme si buřtíky a opekli jsme si je na ohýnku. Nikdy předtím ho ještě nejedl, ale mooooc mu chutnal a byl špinavý až za ušima. Celé oblečení neslo jasné známky konzumace něčeho pěkně mastného.

Do začátku ohňostroje zbývalo ještě dost času, tak abychom nepromrzli, dali jsme si tu procházku zámeckým parkem ještě jednou. Právě, když jsem došli zpátky k zámku, začal ohňostroj. Byl naprosto úžasný a veliký. Prckovi vadily ty rány, tak jsem si zacpala ouška a i on si tu krásu náležitě vychutnal.

Protože se našemu prckovi procházka s lampionem mooooc líbila, tak jsme se rozhodli vyrazit v neděli na další podobnou akci, kterou tentokrát pořádá sdružení Sedmikráska.

Svatomartinský průvod s lampiony

Martin na bílém koni nás doprovodí!

Opět Svatomartinské rohlíčky a zlatá podkova!

Neděle 13.11.2011 v 15:00 hodin.

U vstupu do lesa Dražovka.

pátek 11. listopadu 2011

Svatomartinská světýlka v zámeckém parku Hořovice

Dnes večer vyrážíme s prckem na tuhle akci.
Jestli bydlíte v blízkém okolí, tak doražte.
Určitě to bude fajn. 

středa 9. listopadu 2011

Ráda bych vám představila naše zvířecí miláčky.

První se jmenuje Harry Potter. Moje posedlost touhle pohádkovou postavou se velmi výrazně promítla do výběru jeho jména. Původně se tožit tenhle papírový kocourek jmenuje Fuze Boney Bytte Crazy Blue, což bylo v reálném životě dost nepoužitelné. Je to britská krátkosrstá kočka. Harry Potter je také Brit, tak proč ne, že? Je to kocourek pouze domácí pelíškový. Párkrát byl venku, ale všechno ho tam dost děsí, takže se rychle schová u nás doma. Jsem ráda, alespoň mi ho nemůže přejet auto.


Je to ten na fotce vpravo....:-)


Vypadá trochu jako starý mrzout a vlastně také je.....chi, chi, chi.

Dalším broučkem je Wendy, ale říkáme jí Vendulka nebo Vincek, když nás naštve. Je to čistokrevný voříšek. Můj tchán ji dostal k narozeninám od své vnučky, které nebyl lhostejný její osud. Blízko jejího domu totiž měl někdo takovou malou ohrádku a v ní u boudy uvázanou fenu. Byl to zřejmě velký milovník zvířat, protože jí občas přinesl i něco k jídlu. Nebýt místních lidí, tak by dávno pošla. Když se jí narodilo štěně, motalo se nejdříve jen kolem mámy, jenže pak objevilo díru v plotu a začalo se vydávat na čím dál delší a nebezpečnější výlety. Majiteli, kterého nezajímala ani ta fena, to vůbec netrápilo. Tak jednou, když se štěňátko už delší čas toulalo po okolí, ho prostě sebrala a dovezla k nám. Tchán ho nejdříve nechtěl. Pár měsíců před tím jim umřel pejsek Robin a oni se zařekli, že už žádného nechtějí. Ale pak ho dostal k narozeninám a to už se odmítnout nedalo. Je to už deset let a je to naše milované zlatíčko.


Další na řadě je Borůvka. Je to také nalezenec a měla ještě pohnutější start do života než pejsek Vendulka. Jednou jdu takhle z práce. Raduji se, že je pátek, sluníčko svítí, prostě paráda. Najednou jsem viděla u silnice přejetou krásnou kočičku. Byla mrtvá. Jsem kočičí máma, takže je mi pokaždé smutno, když na něco takového narazím. Krásný víkend zaplašil smutné myšlenky. Jsem na zahradě a vychutnávám si krásné počasí. Jenže pořád slyším nějaký zvuk, který se v určitých intervalech opakoval. Nejdříve jsem si myslela, že je to nějaký ptáček, ale nebyl. Tak jsem zkoumavě šla podle zvuku a zjistila jsem, že se ozývá z dřevěné kůlny na sousedově zahradě. Nebylo už pochyb o tom, že je to kočičí nářek. Pak mi to došlo. Pane Bože, ta přejetá kočka kousek odtud!!! Měla tady určitě koťata a zajelo ji auto, když se k nim vracela. Řekla jsem to sousedce, která právě plela zahradu. Řekla mi, že je jí to jedno. Byla jsem bezradná a prosila jsem ji, že tam umřou. S ní to ani nehlo. Nakonec přišel její manžel, vzal kbelík, koťata dal do něho a položil ho k nám za hradbu. Pak zase beze slova odešel. Nechápala jsem. Pral se ve mně strašný vztek a nenávist. Klidně by je tam nechala umřít a ani by nehnula brvou. Nechápala jsem to. Už je to pět let, ale do dnešního dne jsem ji to nezapomněla. Nemluvím s ní, jen ji pozdravím. To je slušnost. V kbelíku byla dvě koťata na pokraji smrti. Obě se mi vešla do jedné dlaně, tak byla maličká. Dva dny bez jídla se na ni také dost podepsaly. Takže jsem se začala starat, krmit, ošetřovat a podařilo se mi z nich doslova a do písmene vypiplat dvě krásná, zdravá a čilá koťata. Dostala jména Jahůdka a Borůvka. Jahůdku si vzali hodní lidé, Borůvka zůstala u nás.