Ráda bych vám představila naše zvířecí miláčky.

První se jmenuje Harry Potter. Moje posedlost touhle pohádkovou postavou se velmi výrazně promítla do výběru jeho jména. Původně se tožit tenhle papírový kocourek jmenuje Fuze Boney Bytte Crazy Blue, což bylo v reálném životě dost nepoužitelné. Je to britská krátkosrstá kočka. Harry Potter je také Brit, tak proč ne, že? Je to kocourek pouze domácí pelíškový. Párkrát byl venku, ale všechno ho tam dost děsí, takže se rychle schová u nás doma. Jsem ráda, alespoň mi ho nemůže přejet auto.

Je to ten na fotce vpravo....:-)

Vypadá trochu jako starý mrzout a vlastně také je.....chi, chi, chi.

Dalším broučkem je Wendy, ale říkáme jí Vendulka nebo Vincek, když nás naštve. Je to čistokrevný voříšek. Můj tchán ji dostal k narozeninám od své vnučky, které nebyl lhostejný její osud. Blízko jejího domu totiž měl někdo takovou malou ohrádku a v ní u boudy uvázanou fenu. Byl to zřejmě velký milovník zvířat, protože jí občas přinesl i něco k jídlu. Nebýt místních lidí, tak by dávno pošla. Když se jí narodilo štěně, motalo se nejdříve jen kolem mámy, jenže pak objevilo díru v plotu a začalo se vydávat na čím dál delší a nebezpečnější výlety. Majiteli, kterého nezajímala ani ta fena, to vůbec netrápilo. Tak jednou, když se štěňátko už delší čas toulalo po okolí, ho prostě sebrala a dovezla k nám. Tchán ho nejdříve nechtěl. Pár měsíců před tím jim umřel pejsek Robin a oni se zařekli, že už žádného nechtějí. Ale pak ho dostal k narozeninám a to už se odmítnout nedalo. Je to už deset let a je to naše milované zlatíčko.

Další na řadě je Borůvka. Je to také nalezenec a měla ještě pohnutější start do života než pejsek Vendulka. Jednou jdu takhle z práce. Raduji se, že je pátek, sluníčko svítí, prostě paráda. Najednou jsem viděla u silnice přejetou krásnou kočičku. Byla mrtvá. Jsem kočičí máma, takže je mi pokaždé smutno, když na něco takového narazím. Krásný víkend zaplašil smutné myšlenky. Jsem na zahradě a vychutnávám si krásné počasí. Jenže pořád slyším nějaký zvuk, který se v určitých intervalech opakoval. Nejdříve jsem si myslela, že je to nějaký ptáček, ale nebyl. Tak jsem zkoumavě šla podle zvuku a zjistila jsem, že se ozývá z dřevěné kůlny na sousedově zahradě. Nebylo už pochyb o tom, že je to kočičí nářek. Pak mi to došlo. Pane Bože, ta přejetá kočka kousek odtud!!! Měla tady určitě koťata a zajelo ji auto, když se k nim vracela. Řekla jsem to sousedce, která právě plela zahradu. Řekla mi, že je jí to jedno. Byla jsem bezradná a prosila jsem ji, že tam umřou. S ní to ani nehlo. Nakonec přišel její manžel, vzal kbelík, koťata dal do něho a položil ho k nám za hradbu. Pak zase beze slova odešel. Nechápala jsem. Pral se ve mně strašný vztek a nenávist. Klidně by je tam nechala umřít a ani by nehnula brvou. Nechápala jsem to. Už je to pět let, ale do dnešního dne jsem ji to nezapomněla. Nemluvím s ní, jen ji pozdravím. To je slušnost. V kbelíku byla dvě koťata na pokraji smrti. Obě se mi vešla do jedné dlaně, tak byla maličká. Dva dny bez jídla se na ni také dost podepsaly. Takže jsem se začala starat, krmit, ošetřovat a podařilo se mi z nich doslova a do písmene vypiplat dvě krásná, zdravá a čilá koťata. Dostala jména Jahůdka a Borůvka. Jahůdku si vzali hodní lidé, Borůvka zůstala u nás.

Kreativní Dobříš mýma očima.....:-)

Ráda bych se s vámi podělila o své zážitky z této prodejní výstavy......:-D

Můj hodný manžel si vzal dnes kvůli mě v práci volno, sbalili jsem saky paky a společně s naším synkem Matýskem jsme vyrazili směr Dobříš. Kluci mě vyložili před Kulturním domem, kde se akce koná, a sami vyrazili na obchůzku městem. Bylo jim jasné, že se musí na pár hodin zabavit, zatímco se maminka bude kochat, bavit a utrácet....:-D

Vstoupila jsem do místnosti plné krásných věciček a šikovných lidí. V této pohodové atmosféře jsem se zanořila do davu a vyrazila na lov. Jako první mi padly do oka LÁTEČKY OD MRÁZE, které měly svůj stáneček na hlavním pódiu, takže nešly přehlédnout z žádného koutečku místnosti.

Nejvíce času jsem strávila před tímto stojanem......a že bylo z čeho vybírat......:-D

Potom jsem vyrazila za Luckou - VYROBENO TLAPKAMI. Její stáneček byl plný naprosto úžasných věciček. Je to zkrátka holka šikovná a já jsem v první chvíli vůbec nevěděla kam s očima a rukama. Ale pak jsem si postupně vše prohlédla a osahala......roztomilou Bertičku, žirafku, svetříkového Jonáška, bambusové plenečky, jehelníčky, kloboučky, sovičkovou cestovní tašku, malou Pařížanku, nádhernou Cestující, malované kabelušky, šatičky, deku......a tak dále a tak dále....:-D

Navíc je Lucka moooooc sympatická holka, se kterou jsem probrala vše možné i nemožné......šití, naše zlatíčka i zvířecí miláčky. Moc ráda jsem ji poznala a doufám, že jsme se neviděly naposledy.....:-)

Dále mé kroky neomylně vědly k ZICHR. Nemůžu ani slovy popsat ten, pocit, když jsem naživo viděla všechny ty sukýnečky, šatičky a tričenka. Mít tak o deset let a dvacet kilo méně, tak nejen prohlížím, ale hlavně vybírám, zkouším a nakupuji. Ta dortíčková sukénka.....achich ach......ta je prostě geniální. A ty kabelušky!!! Nebo ta nová černá mikinka s puntíčky!!! Znám její tvorbu z Fleru nebo tady z Galerie, ale tohle se musí fakt vidět naživo. Je to nepopsatelné.......ufffff.......:-D

Je to suprová holčina. Probraly jsme šití, látky, střihy, školy, děti......prostě jsme kecaly a kecaly a já jsem jí pořád zdržovala od práce. Snad se ještě někdy potkáme......:-D

Nejvíce mě pobavilo, že si k této příležitosti ušila šatičky z látečky se vzorem spínacích špendlíků.....prostě originální Zichrstyl......:-D

Nakonec jsem se seznámila s Janičkou - JAJAP LÁTKY V SÍTI. Ale ta tam měla jako oranizátorka takový frmol, že jsem s ní nestihla ani dát řeč a udělala jsem jednu nepříliš povedenou fotečku.

Ale Minky jsem si osahala a koupila jsem si i nějakou tu kovovou drobnost.
Tak a tady jsou moje úlovky. Těm kočičím látkám jsem prostě nemohla odolat.

Pořád jsem váhala.....smetanová.....modrá......tak jsem si radši vzala obě.

Tahle tlapičková se k nim výborně hodí. Tu jsem tam nemohla nechat.

Hned jak jsem ji viděla, bylo mi jasné, že si z ní ušiji Cestující......:-D

Troška té kovové krásy.

Ještě jsme koupili Matýskovi ze dřeva vyřezávané figurky (koníka na kolečkách, dinosaura, pejska, žirafu a klokana), ale nepůjčil mi je na focení, takže bohužel....:-/

Jo a pak pár sušenek a čokoládových pralinek, ale ty už vám také neukážu....chi, chi, chi......:-D

AKCE BYLA SUPER A JÁ DOUFÁM, ŽE STEJNĚ NADŠENI BYLI I OSTATNÍ A ŽE SE TAHLE AKCE BUDE BRZY OPAKOVAT, ABYCH ZASE MOHLA DORAZIT, POKOCHAT SE, POKECAT A NAKOUPIT SI NĚCO PRO SVÉ POTĚŠENÍ.....:-)

No a na závěr se musím pochlubit, že jsem se díky Jarmarku a Klárce (Zichr) stala slavnou minimálně na Příbramsku. Schválně jukněte sem.

Pro Elišku......malá kabeluška typu messenger......:-D

Hned, když jsem napsala ten nadpis, tak jsem si vzpomněla na Ludwiga Van Beethovena a jeho skladbu Für Elise. Tak jsem si ji našla na Youtube a poslouchám ji tady při vytváření tohoto blogu. Jestli máte také chuť na trochu nedělní klasiky, tak prosím......Für Elise.

Tuhle kabelušku jsem ušila neteři Elišce ke 4. narozeninám.

Šila se moc hezky a strašně mě to bavilo.

Popruh jsem udělala delší a dala jsem jí tam zkracovaní sponu, aby ji mohla dlouho sloužit.

Taštička je jen na magnetek. Měla jsem strach, že by se se zipem prala.

To bych nebyla já, abych trochu nezaměstnala Bertíčka. Takže jedna víla Eliška....:-D

K tomu ještě dostala dlouhé bílé tričko, které může mít jako noční košilku. Výšivka se moc povedla, ale neumím nafotit bílou.....ach jo.....:-X

Zabaleno a připraveno k předání.

Ještě ručníček...........:-D

Pokud jste dočetly až sem......děkuji za pozornost.....:-D

Jen pár výšivek....:-)

Ráda bych vám představila pár dalších výšivek, které jsem už vyzkoušela.

Vyšívací stroj jsem si koupila ze dvou důvodů.  Chtěla jsem si jeho pomocí dozdobovat nějakým originálním způsobem svá ušitá dílka. To se mi také docela daří. Tím hlavním důvodem byl ale můj syn. Chtěla jsem mu vyzdobit trička, ručníky, kalhoty a spoustu dalších věcí. Už jsem vám nějaké to vyšívání ukázala a teď bych vám ráda představila další výšivky na jeho tričkách.

Vyšívání na samotnou látku nebo trička není zase až takový problém. Člověk si vystačí místo spodní výztuhy třeba i s vlizelínem, novolinem nebo papírem, i když já i tady používám podkladové materiálu pro vyšívání určené. Způsobem pokus-omyl lze dosáhnout časem skvělých výsledků.

Ale vyšívání na ručníky už chce trochu námahy. Aby se výšivka v dlouhých očkách froté neztratila je vhodné použít ve vodě rozpustný krycí materiál a ještě lépe i vodou rozpustný podkladový materiál. Určitě se dá vyšívat i bez toho, ale výsledek nebude nikdy perfektní.....:-D

Tohle je ručníček našeho Matýska.

A tenhle dostane za pár dnů neteř k narozeninám.

Použila jsem ručníky Ikea.....:-D

Můj první velikonoční králíček Tilda

Ano, čtete správně. Velikonoční králíček v červenci......:-D

Hned, když jsem začala šít, tak jsem se zamilovala do stylu TILDA. Koupila jsem už tři knížky a šíleně jsem se těšila na Velikonoce, jak si vyzdobím celý byt tímto stylem. Jenže skutek utek....jak se říká. Vyzkoušela jsem akorát jednu paní králíčkovou a ani tu jsem do Velikonoce nestihla dodělat. Seděla mi tu chudinka několik měsíců bez nosánku a očíček. Můj dvouletý syn mě na to až podezřele často upozorňoval. Tak se mi jí dneska zželelo a konečeně jsem ji dodělala.......a tady je......:-D

Dnes dokončený ksichtík....:-D

Nejvíce mě bavilo šít ty maličké oblečky.....:-D

Tak snad jí příští rok před Velikonocemi dodělám nějakého pana králíčka, aby jí u nás nebylo smutno....:-D

Chci si jen vychutnat odpolední kávičku....:-)

Ke vzniku tohoto dílka mě inspirovala Anyna svým nano-quiltem.

Doma se mi povaluje hotový přední díl únorové deky, ale pořád se zdráhám pustit se do prošívání a lemu. Došla jsem tedy k závěru, že je nezbytně nutné někde si to vyzkoušet. Nechala jsem se tedy inspirovat a pustila jsem se do díla. A tohle je výsledek. Sice jsem s tím trochu bojovala, ale jsem spokojená.

Přední strana

Zadní strana. Byla jsem moc ráda, že jsem sehnala takovou krásnou látečku.

Vyšívák opět nezahálel, takže kromě prošívání a lemu jsem si vyzkoušela i další výšivku.

Tak a tady už je podložka v záběhu. Moc jí to s tím kafíčkem sluší, že?

No a mě nezbývá než tu kávičku teď vypít, když už jsem ji "musela" kvůli focení připravit.....:-D

Polštářek pro pejska Vendulku....:-)

I pejskové potřebují své pohodlíčko.

Včera jsem tak koukala, že naše psí slečna (no slečna, spíše už starší dáma) má už šíleně zašlý pelíšek. Tak jsem změřila košíček a pustila se do díla...:-)

Jako výplň jsem použila drcený molitan. Měla jsem ho po ruce, tak jsem ho chtěla vyzkoušet.

Samozřejmě nesmí chybět aplikace, aby Vendulka věděla, že je jen a jen její.

Přední strana povlaku....:-D

Na zadní stranu jsem našila zip.

 Za prvé je to praktické, protože se povlak dá prát, aniž by se musel prát celý polštář. Za druhé jsem si chtěla vyzkoušet tento druh zipu, který jsem viděla v knize The Bag Making Bible od Lisy Lam.

Tak jsem moc zvědavá, jak se jí na něm bude dnes spinkat. Snad si na něho brzy zvykne a zabydlí si ho.
No a to je ona.....jeho majitelka......:-D

Fotka je hodně stará, ale to nevadí.....vypadá i po letech skoro stejně až na pár šedivých chlupů....:-D

Taška Bellet pro kamarádku ke kulatinám....:-)

Jedna obří Bellet pro kamarádku k jejím padesátinám.

Jakmile jsem dostala od své kamarádky a bývalé kolegyně pozvánku na oslavu jejích kulatých narozenin, bylo mi hned jasné, jaký jí dám dáreček. Má rádá velké prostorné kabelky, takže moje volba ihned padla na Bellet....:-D

Výběr látečky byl jasný. Miluje červenou barvu, tak jsem si pomocí Luciáška nechala přivézt tuhle krásnou látečku z Německa. Kombinovala jsem ji s džínovinou z Flextexu. Uvnitř české látečky.

Tak to je moje - tedy teď už vlastně Alenčina - Bellet.

Uvnitř jsem udělala na jedné straně tři skládací kapsičky a karabinku na klíče.

Na druhé straně pak kapsu s klopou. Vyšila jsem jí tam ještě krásného páva. Vyšívák se musí také občas zaměstnat.

Nechtěla jsem nechat nic náhodě, tak jsem jí tam místo magnetku raději vsadila zip.

Jmenuje se Alenka, tak jsem jí na klopu ještě vyšila jedno krásné velké A.

Kabelka jí udělala velikou radost a já jsme měla v tu chvíli radost snad ještě větší. Polil mě úžasný pocit štěstí, když všichni moji bývalý kolegové z práce nevěřícně koukali na tu krásku, kterou jsem vlastníma rukama stvořila. Byla jsem na sebe tak pyšná........:-D