Kulaťáček pro maminku k narozeninám....:-)

Kulatý polštářek dle lednové Mariny.....:-D

Nedávno jsem na Galerii vložila blog, ve kterém jsem vám představila svoji Tesí, kterou jsou ušila mamince k narozeninám. Pár dní potom jsem měla sen, ve kterém jsem jí ale na oslavě dala kulatý polštářek z lednové Mariny. Ještě ten den jsem okoukla látečky, které mám nasyslené a vybrala jsem kombinaci, která by se mamince mohla líbit a která by se jí hodila do obývacího pokoje.

Polštářek se dělal moc dobře a dost mě to bavilo. Jen jsem ho příliš vycpala, takže se mi vzadu "čouhánek" trochu nadzvedává a je vidět zip. Ale snad to nevadí. Stejně se časem ta výplň trochu slehne a pak to bude určitě v pořádku. Nakonec jsem trochu bojovala s přišitím potahovaného knoflíčku a jeho prošitím skrz výplň, ale poučila jsem se z chyb a příště už to půjde samo.

Tak tady je.



Zapomněla jsem ho nafotit z druhé strany a už ho mám zabalený. Takže jen napíši, že zadní strana je ve stejném odstínu béžové s velkými bílými puntíky.

Potahování knoflíků byla super zábava a nejraději bych potáhla všechny, které mám doma. Vřele všem doporučuji. Kdo ještě nemá, ať neváhá a koupí.



Tak snad se bude mamce líbit a udělá jí radost. Jedno je jisté - byl ušit z veliké lásky. Mám mamku ráda, vždy se o mě starala, byla na mě hodná, pomáhala mi, když jsem to potřebovala. Stejně tak, jak je pro mě skvělou mámou, tak je pro mého syna Matýska ještě lepší babičkou, která si ho jen hýčká a rozmazluje......:-D

Dárek pro maminku....:-)

Tohle je poprvé, co někomu daruji něco, co jsem sama ušila.....:-D

Jakmile jsem ušila svoji první Tesí, hned jsem se pochlubila své mamince, která mi v mých šicích začátcích moc fandí a je na mě pyšná. Blíží se její narozeniny a Tesí se jí moc líbila, tak volba padla právě na tuhle nákupní taštičku. Moje mamka má radši takové tlumenější barvičky jako odstíny hnědé a béžové apod. Snažila jsem se vybrat vhodné látky, ale pořád jsem s těmi béžovými tóny bojovala a nemohla jsem je nějak zkombinovat dohromady. Až jsem objevila kytičkovou látečku v obchůdku u Miruš. Béžovo-modré květy mě hned oslovily a doukoupila jsem k nim malé a velké bílé puntíky na béžovém a modrém podklad. Čáry, máry, fuk......a taška se dneska narodila....:-D

Po zkušenostech s minulou Tesí, už jsem věděla jak na ni a na co si dát pozor, tak mi šla mnohem lépe a hlavně rychleji. Na šití jsem použila jehlu Schmetz 100 a prošila jsem to téměř bez problémů. Ani jsem nemusela moc točit kolečkem.



Uši jsem zkrátila, protože moje mamka je prcek a vláčela by ji po zemi.



Aplikace opět vznikla spoluprácí našeho rodinného týmu. Já jsem na kreslení bohužel levá. Manžel nakreslil na papír a já udělala zbytek. Hnědá látečka je Lenda z Ikea.



Teď už nebudu moci dospat do příští soboty, kdy bude oslava a já jí mamince dám. Držte mi palce, ať se líbí a udělá jí radost.....:-D

Sedák na Matýskovu židličku Ikea...:-)

Zdálo se mi, že by ho na ní tlačila zadnice, tak jsem se bez váhání pustila do šití.....:-D

Zařizujeme broučkovi pokojíček a nedávno jsme v Ikee koupili stoleček a židličku. Myslela jsem si, že by to chtělo nějaký sedák a v tom mi přišla do ruky Marina, kde takový sedák je. Takže jsem se inspirovala Belletkou a pustila jsem se do díla. Nejdříve jsem jako výztuhu použila vatelín, jenže při závěrečném prošívání jsem s tím šíleně bojovala. Nakonec jsem to vypárala a přidala jsem ještě vrstvu termolínu. To byla hned jiná práce. Šilo se to moc hezky - žádné cuchání. Patka klouzala po termolínu jako po másle.....:-D

Na rozdíl od Bellet jsem přidala ještě dvě šňůrky vpředu. Náš prcek je velký neposeda, tak aby mu ten sedák neujížděl.



Myslím si, že se mi dílko podařilo a té židličce to vyloženě sluší.



To bych ani nebyla já, kdybych na něho neudělala nějakou tu aplikaci. Jako vždy mi předlohu nakreslil můj šikovný manžel a já jsem ji jen realizovala. Je to pořád začátečnická práce, ale jsem s ní moc spokojená. Zase jsem se naučila něco nového a udělala krok dopředu.



Matýsek měl moc velikou radost a byl z autíčka vyloženě nadšený. To mi udělalo obrovskou radost a vyloudilo pyšný úsměv na mé tváři......:-D

A co závěrem...........BELLETKO........konečně jsem se naučila ten MATRACOVÝ STEH!!! Myslela jsem si, že jsem úplný blbec a že nejsem schopná ho použít. Nechápala jsem, co na něm ty holky mají, že o něm tak básní. Pořádně jsem si pročetla Tvůj blog a konečně jsem to pochopila. Dělala jsem ho špatně, a proto se mi to tak nedařilo. Teď jsem hned na první pokus sešila sedák tak, že by nikdo nenašel, kde šil stroj a kde já. Hned jsem ho využila i jinde a jak tady čtu příspěvky holek, ještě ho určitě hooooodněkrát využiji. DĚKUJI.

Můj první kostým na maškarní bál...:-)

Ráda bych vám představila kostým piráta, který jsem pro svého syna Matouše vyrobila.

Jakmile jsem se dozvěděla, že poslední únorovou neděli u nás bude maškarní bál, bylo jasné, že musím svému broučkovi připravit nějaký kostým. Mohla jsem ho samozřejmě za pár kaček koupit v obchodě. To by bylo to nejjednodušší řešení. Jenže já jsem švadlenka. Sice švadlenka batole, ale švadlenka. Byla to veliká výzva, jsem soutěživý typ a výzvy mám ráda. Chtěla jsem to mockrát vzdát, ale nedala jsem se a nakonec jsem ho dokončila.

Samozřejmě, že v sobotu dostal Matýsek šílenou rýmu a měl dokonce horečku. Byla jsme smutná. Nejen, že mému broučkovi není dobře, ale také proto, že můj první kostým nenajde své uplatnění. Světe div se, stal se zázrak. Matýsek se v neděli ráno probudil bez rýmy, bez teploty a v tak skvělé náladě, že jsem na ten bál nakonec vyrazili a moc jsme si to všichni užili.....:-D

Kalhoty jsem udělala dle střihu Burdy na pyžámko, v pase jsou na gumu.

Vesta je také dle střihu na pyžámko. Vpředu jsem pomocí nažehlovacího vlizelinu udělala z látečky dvě aplikace, které jsem pro jistotu obšila cik cak stehem. Zapínání na jeden dřevěný knoflíček ve tvaru kostičky.



Vzadu na vestičku nakreslil můj velmi šikovný manžel krásnou plachetnici. Použil bílou barvu na tmavý textil od Nerchau.



Skvělým doplňkem kostýmu pak bylo proužkované tričko, které Matýskovi přivezly vloni sestřenice z dovolené v Chorvatsku. Dost mě tím pobavily, protože přesně tenhle obrázek je mojí ikonkou na Fleru.....zajímavá náhoda.....:-D



Co by to bylo za piráta bez patřičných doplňků. Na hlavě měl pirátský šátek - černý s lebkami. Pokoušela jsem se ušít klobouk, ale po několika nezdarech jsme to vyřešili šátkem z obchodu. Klobouk budu muset ještě potrénovat. No a nakonec samozřejmě zbraně.



Kostým mu moc slušel a já jsem se dmula pýchou. Měla jsem z toho neuvěřitelně krásný pocit u srdíčka, že má na sobě něco, co jsem ušila já jenom pro něho......:-D

Moje jarní Tesí...:-)

Snažím se přivolat jaro, takže i moje Tesí je jarem přímo nasáklá.

Tahle taška se mi šila skvěle a strašně mě bavila, ale na konci mi dala docela zabrat. Trochu jsem bojovala s tím závěrečným prošitím všech vrstev, ale můj Janýsek to nakonec zvládl, i když jsem musela raději jen otáčet kolečkem a i tak jsem při tom ohnula jehlu.....:-D

Takhle bude vypadat, až si v ní ponesu nějaký ten nákup.



Přední strana.



Zadní strana.



Zamilovala jsem se do aplikací, tak jsem si ji musela dát i na svoji novou tašku.



Jsem s výsledkem moc spokojená a všichni kolem mi ji závidějí a chtějí ji také ušít...:-D

Jarní prostírání....:-D

Blíží se jaro, tak je potřeba přivítat ho zvesela.

Mám celou kuchyni i jídelnu dozelena, takže výběr barvy látek byl celkem jednoduchý. Manžel mi nakreslil krásného ptáčka, podle kterého jsem si udělala šablonku.

Detail kytičkové strany s ptáčkem.



Detail ptáčka. To obšívání mi ještě moc nejde. Ale strašně mě to baví.



Detail kostičkované strany s kytičkou.



Detail kytičky.......trochu jsem s tím bojovala, ale výsledek ujde.



Tak snad to příště půjde ještě lépe....:-D

Obal na Matýskův deníček....:-)

Ráda bych poděkovala Bellet nejen za inspiraci k šití.

Když se můj malý chlapeček narodil, začala jsem mu psát deníček. Psala jsem mu, jaké udělal pokroky, kdy poprvé ochutnal mrkvičku, kdy poprvé řekl máma a kdy udělal svůj první krok. Když mu byl rok, přestala jsem deníček psát.

Pak jsem si přečetla v Marině článek "2011 v novém", kde nás nabádá, abychom si nejen ušily obal na diář, ale abychom si i založily deník, který rády za pár let vezmeme do ruky a budeme vzpomínat a prožívat znovu ty dny, které jsem na jeho stránky přenesly. Jako by mi mluvila z duše. Matýskovi budou za pár dní dva roky a každým den vidím, co všechno se naučil, čemu se směje, co ho baví, co ho dovede naštvat, rozlobit i rozplakat. Začalo mi být najednou líto, že nechávám tyhle okamžiky odeznít a zmizet téměř beze stopy. Protože bohužel čas dokáže všechny tyhle věci odvát a za pár let už si je člověk i při nejlepší snaze prostě nevybaví.

Tak jsem se rozhodla, že budu v deníčku pokračovat a leden k tomu přímo vybízel. Vzala jsem tedy do ruky sešit a nadespala jsem ho Matýskův rok 2011. Hned jsem tam začala zapisovat všechny zajímavé události, které ho jednou třeba potěší a rozesmějí. Najde zde své první kresby, o kterých tvrdí, že jsou auta. Ale vložila jsem mu tam např. i recept na jeho milované perníčky a budu doufat, že mu je jednou jeho žena bude také péct a on si při tom na mě vždycky vzpomene.

Už jsem moc sentimentální, takže tady je ten obal, který jsem mu na diář pro letošní roku udělala. Nějak špatně jsem si to asi změřila, takže závěrečné ozdobné prošití kolem dokola se raději nekonalo, protože bych tam ten deník asi už nedostala.

Detail písmenka M. Nažehlila jsem ho na obal pomocí oboustranného vlizelínu, obšila jsem ho ručně bavlnkou a trošku přikrášlila několika puntíkatými knoflíčky.



Není dokonalý, ale faktem je, že uvnitř ukrývá POKLAD......:-)

U nás udělal pan Hafánek radost na Vánoce....:-D

Sice pozdě, ale přece. Ráda bych vám představila svého pana Hafánka.

Pana Hafánka jsem ušila pro svého syna Matýska před Vánocemi. Protože mi vůbec nejde onen matracový steh, přišití hlavičky pro mne bylo opravdu šíleně pracné a výsledek se mi vůbec nezamlouval. Tak jsem to vyřešila po svém. Správný pes má obojek, a tak jsem mu ušila ještě obojek. Zapíná se vzadu na patentek a vpředu má zvonící rolničku. To jsem na to vyzrála, co?

Tady na něho čeká pod stromečkem.

Zjistila jsem, že nafotit dítě a pejska je úkol téměř nadliský. Tu chyběla ruka, tu noha, pak se zase mračil. Nechápu, jak to ta Anna Geddes dělá....:-D

Nakonec jsem pejska raději nafotila samotného, abyste vůbec viděly, jak vypadá.



Ještě mám střiženo na paní Hafánkovou, tak snad se budu ještě moci pochlubit jednou psí slečínkou.....:-D