Můj první kostým na maškarní bál...:-)

Ráda bych vám představila kostým piráta, který jsem pro svého syna Matouše vyrobila.

Jakmile jsem se dozvěděla, že poslední únorovou neděli u nás bude maškarní bál, bylo jasné, že musím svému broučkovi připravit nějaký kostým. Mohla jsem ho samozřejmě za pár kaček koupit v obchodě. To by bylo to nejjednodušší řešení. Jenže já jsem švadlenka. Sice švadlenka batole, ale švadlenka. Byla to veliká výzva, jsem soutěživý typ a výzvy mám ráda. Chtěla jsem to mockrát vzdát, ale nedala jsem se a nakonec jsem ho dokončila.

Samozřejmě, že v sobotu dostal Matýsek šílenou rýmu a měl dokonce horečku. Byla jsme smutná. Nejen, že mému broučkovi není dobře, ale také proto, že můj první kostým nenajde své uplatnění. Světe div se, stal se zázrak. Matýsek se v neděli ráno probudil bez rýmy, bez teploty a v tak skvělé náladě, že jsem na ten bál nakonec vyrazili a moc jsme si to všichni užili.....:-D

Kalhoty jsem udělala dle střihu Burdy na pyžámko, v pase jsou na gumu.

Vesta je také dle střihu na pyžámko. Vpředu jsem pomocí nažehlovacího vlizelinu udělala z látečky dvě aplikace, které jsem pro jistotu obšila cik cak stehem. Zapínání na jeden dřevěný knoflíček ve tvaru kostičky.



Vzadu na vestičku nakreslil můj velmi šikovný manžel krásnou plachetnici. Použil bílou barvu na tmavý textil od Nerchau.



Skvělým doplňkem kostýmu pak bylo proužkované tričko, které Matýskovi přivezly vloni sestřenice z dovolené v Chorvatsku. Dost mě tím pobavily, protože přesně tenhle obrázek je mojí ikonkou na Fleru.....zajímavá náhoda.....:-D



Co by to bylo za piráta bez patřičných doplňků. Na hlavě měl pirátský šátek - černý s lebkami. Pokoušela jsem se ušít klobouk, ale po několika nezdarech jsme to vyřešili šátkem z obchodu. Klobouk budu muset ještě potrénovat. No a nakonec samozřejmě zbraně.



Kostým mu moc slušel a já jsem se dmula pýchou. Měla jsem z toho neuvěřitelně krásný pocit u srdíčka, že má na sobě něco, co jsem ušila já jenom pro něho......:-D

Moje jarní Tesí...:-)

Snažím se přivolat jaro, takže i moje Tesí je jarem přímo nasáklá.

Tahle taška se mi šila skvěle a strašně mě bavila, ale na konci mi dala docela zabrat. Trochu jsem bojovala s tím závěrečným prošitím všech vrstev, ale můj Janýsek to nakonec zvládl, i když jsem musela raději jen otáčet kolečkem a i tak jsem při tom ohnula jehlu.....:-D

Takhle bude vypadat, až si v ní ponesu nějaký ten nákup.



Přední strana.



Zadní strana.



Zamilovala jsem se do aplikací, tak jsem si ji musela dát i na svoji novou tašku.



Jsem s výsledkem moc spokojená a všichni kolem mi ji závidějí a chtějí ji také ušít...:-D

Jarní prostírání....:-D

Blíží se jaro, tak je potřeba přivítat ho zvesela.

Mám celou kuchyni i jídelnu dozelena, takže výběr barvy látek byl celkem jednoduchý. Manžel mi nakreslil krásného ptáčka, podle kterého jsem si udělala šablonku.

Detail kytičkové strany s ptáčkem.



Detail ptáčka. To obšívání mi ještě moc nejde. Ale strašně mě to baví.



Detail kostičkované strany s kytičkou.



Detail kytičky.......trochu jsem s tím bojovala, ale výsledek ujde.



Tak snad to příště půjde ještě lépe....:-D

Obal na Matýskův deníček....:-)

Ráda bych poděkovala Bellet nejen za inspiraci k šití.

Když se můj malý chlapeček narodil, začala jsem mu psát deníček. Psala jsem mu, jaké udělal pokroky, kdy poprvé ochutnal mrkvičku, kdy poprvé řekl máma a kdy udělal svůj první krok. Když mu byl rok, přestala jsem deníček psát.

Pak jsem si přečetla v Marině článek "2011 v novém", kde nás nabádá, abychom si nejen ušily obal na diář, ale abychom si i založily deník, který rády za pár let vezmeme do ruky a budeme vzpomínat a prožívat znovu ty dny, které jsem na jeho stránky přenesly. Jako by mi mluvila z duše. Matýskovi budou za pár dní dva roky a každým den vidím, co všechno se naučil, čemu se směje, co ho baví, co ho dovede naštvat, rozlobit i rozplakat. Začalo mi být najednou líto, že nechávám tyhle okamžiky odeznít a zmizet téměř beze stopy. Protože bohužel čas dokáže všechny tyhle věci odvát a za pár let už si je člověk i při nejlepší snaze prostě nevybaví.

Tak jsem se rozhodla, že budu v deníčku pokračovat a leden k tomu přímo vybízel. Vzala jsem tedy do ruky sešit a nadespala jsem ho Matýskův rok 2011. Hned jsem tam začala zapisovat všechny zajímavé události, které ho jednou třeba potěší a rozesmějí. Najde zde své první kresby, o kterých tvrdí, že jsou auta. Ale vložila jsem mu tam např. i recept na jeho milované perníčky a budu doufat, že mu je jednou jeho žena bude také péct a on si při tom na mě vždycky vzpomene.

Už jsem moc sentimentální, takže tady je ten obal, který jsem mu na diář pro letošní roku udělala. Nějak špatně jsem si to asi změřila, takže závěrečné ozdobné prošití kolem dokola se raději nekonalo, protože bych tam ten deník asi už nedostala.

Detail písmenka M. Nažehlila jsem ho na obal pomocí oboustranného vlizelínu, obšila jsem ho ručně bavlnkou a trošku přikrášlila několika puntíkatými knoflíčky.



Není dokonalý, ale faktem je, že uvnitř ukrývá POKLAD......:-)

U nás udělal pan Hafánek radost na Vánoce....:-D

Sice pozdě, ale přece. Ráda bych vám představila svého pana Hafánka.

Pana Hafánka jsem ušila pro svého syna Matýska před Vánocemi. Protože mi vůbec nejde onen matracový steh, přišití hlavičky pro mne bylo opravdu šíleně pracné a výsledek se mi vůbec nezamlouval. Tak jsem to vyřešila po svém. Správný pes má obojek, a tak jsem mu ušila ještě obojek. Zapíná se vzadu na patentek a vpředu má zvonící rolničku. To jsem na to vyzrála, co?

Tady na něho čeká pod stromečkem.

Zjistila jsem, že nafotit dítě a pejska je úkol téměř nadliský. Tu chyběla ruka, tu noha, pak se zase mračil. Nechápu, jak to ta Anna Geddes dělá....:-D

Nakonec jsem pejska raději nafotila samotného, abyste vůbec viděly, jak vypadá.



Ještě mám střiženo na paní Hafánkovou, tak snad se budu ještě moci pochlubit jednou psí slečínkou.....:-D

Slááááva - chvalte Bellet - můj první polštářek v životě je na světě!!!!

Ušila jsem svůj úplně první polštářek a mohu za to poděkovat jedině úžasné Bellet a jejímu časopisu Marina.

Když jsem vzala poprvé do ruky časopis Marina, hned jsem viděla, jak je jiný. Má duši. Z každé stránky na vás dýchá ta láska a péče, s kterou ho Bellet pro nás připravovala. Jeho čtení mě úplně pohltilo. Četla jsem ho znovu a znovu a strašně jsem litovala toho, že nemám šicí stroj a spoustu barevných látek a nití, abych se hned mohla pustit do práce. A pak jsem si řekla - vlastně proč ne? Proč bych si nemohla pořídit šicí stroj a pustit se do práce. Každý projekt si přímo říká o tom, aby byl realizován, a tak jsem do toho šla. Díky radám vás všech tady jsem si objednala stroj a potřebné vybavení. Byla jsem nadšená, když můj Janýsek (Janome 415) včera dorazil. Nedočkavě jsem rozbalila krabici, pročetla návod a vrhla se do učení. S kouskem staré látky v ruce jsem zkoušela co vlastně umí a co zvládnu já. Ještě večer jsem si nastříhala látku na polštářek a šila jsem a šila - musím se přiznat, že i jednou párala. Každopádně se kolem jedné hodiny narodil můj první polštářek v životě a já jen doufám, že zdaleka ne poslední. Už teď se mi hlavou honí spousta projektů, do kterých se hodlám vrhnout.......:-D

Děkuji Bellet.

PS: Tak to je můj vymazlený polštářek. Není dokonalý, ale je můj.....:-D